Kontaktní rodičovství

Jak už název napovídá, jedná se o styl výchovy, kde dominuje co největší kontakt s miminkem (a později i s větším dítětem). V naší „západní“ společnosti, kde jsme zvyklí na miminka v postýlkách, kočárcích, kolébkách a krmená umělým mlékem, může tento přístup působit podivně až bláznivě. Odpůrci argumentují tím, že dítě bude rozmazlené a bez hranic. To je však jen nepochopení kontaktního rodičovství. Tento výchovný styl má příznivý vliv na vývoj dítěte a náš vztah s ním. Buduje důvěru, pocit bezpečí, blízkosti a přijetí. Více o tomto stylu výchovy naleznete v krásné knize, kterou napsali pediatr a zdravotní sestra, manželé Sears: Kontaktní rodičovství. Pojďme se podívat blíže, jaké aspekty patří do kontaktního rodičovství:

Reagování na pláč dítěte

Když je miminko spokojené, považujeme jej za „hodné“, naopak plačící miminko často hodnotíme jako zlobivé. Toto pojetí je však naprosto mylné. Pláč je forma komunikace, pláčem nám miminko sděluje, že něco není v pohodě a potřebuje to změnit. Miminko vyjadřuje pláčem jakoukoli neuspokojenou potřebu. Může se jednat o hlad, žízeň, mokrou plenu, únavu, příliš mnoho podnětů, pocit opuštění a další. Mějme na paměti, že miminko MÁ VŽDY DŮVOD pláče, přestože my jej třeba v danou chvíli neznáme. Je správné snažit se dítě utišit a uspokojit mu všechny základní potřeby. Jedině tak pozná, že svět je hezké místo a že může rodičům naprosto důvěřovat.

V minulém století byly populární takzvané „vyplakávací“ metody. Cílem bylo naučit miminko například usínat samo nebo spát celou noc. Odborníci radili rodičům, aby miminko položili do postýlky a nechali ho plakat. Radili vydržet pár dní a dítě si pak zvykne a naučí se požadovanou věc. Tato metoda skutečně funguje – ano, opravdu dosáhneme svého cíle. Ale za jakou cenu? Tu největší. Zlomíme dítě. Časem rezignuje, přestane plakat a udělá, co po něm chceme, protože mu nic jiného nezbývá. V duši mu však zůstane hluboký šrám, pocit opuštění, ztracení, toho, že když volá maminku, nepřijde. A tyto pocity nejsou prospěšné pro budování zdravé osobnosti.

Více o vyplakávací metodě na skvělé stránce Prosím spinkej.

Nošení

Nošení je pro děti přirozené. Nemusíte mít strach, že dítě naučíte se nosit – je už na to dávno naučené z dělohy. Miminka se cítí v náruči rodiče bezpečně a milovaně. Je to dané přírodními zákony – rodič prostě dítě v případě nebezpečí vezme a odnese do bezpečí. Potřeba nošení se časem, jak dítě roste, mírní, až po několika letech jeho života odezní. Je vhodné tuto potřebu uspokojovat podle toho, kolik nošení si vaše miminko žádá. Budujete si s ním pevnou citovou vazbu, na které bude stát celý váš budoucí vztah.

Nosící pomůcky

Často děti v začátcích života nošení milují natolik, že nechtějí trávit čas v kočárku a raději se nosí. Velkými pomocníky mohou být různé nosící pomůcky, protože máte dítě u sebe, ale zároveň volné ruce. Nosící pomůcky jsou šátky a nosítka. Nosítko je potřeba zvolit ergonomické, abychom dítěti neničili páteř a celkově vývoj. Ergonomické nosítko poznáte podle toho, že má látkovou (ne pevnou) zádovou opěrku a je nastavitelná na výšku i šířku. Správně by látka mezi nožičkami měla být od kolínka ke kolínku a nožičky při pohledu zepředu do tvaru M. Více si můžete o rozdílech mezi nosítky přečíst v tomto článku: Ergonomické nosítko vs neergonomické visítko.

Nošení v šátku nebo nosítku je velmi praktické při péči o dítě. Při nošení můžete miminko uspávat (chodíte po bytě nebo po venku – miminko houpavý pohyb a vaše blízkost zklidní natolik, že usne), kojit (velmi praktické venku nebo pokud máte více dětí a je potřeba se postarat o starší) nebo mu jen v bezpečí u maminky ukazovat svět. Miminka zkrátka nošení milují. A vy budete také, když poznáte, jak je krásná ta blízkost a napojení.

Kojení

Kojení zajišťuje miminku výživu a tekutiny. Mateřské mléko je svým složením dokonalé, obsahuje všechny živiny, které dítě potřebuje -sacharidy, bílkoviny, tuky, minerály, stopové prvky, vitamíny. Mimo tyto „základní“ složky (které se nachází i v umělém mléku, ale ne tak bohaté jako v MM) jsou v mateřském mléku i kmenové buňky, probiotika a imunitní látky a mnoho dalších živých buněk pozitivně ovlivňující zdraví dítěte.

Kojení ale není jen příjem mateřského mléka. Je o mnoho víc. Kojení je způsob péče o dítě. Zajišťuje blízkost a navazuje intimní vztah mezi matkou a dítětem. Kojení dokáže naplnit různorodé potřeby: výživu a tekutiny, uklidnění, uspání, trávení a vylučování stolice (ano, při kojení se rozpohybují střeva). Všechny tyto potřeby jsou stejně důležité. Je nesmysl redukovat kojení jen na příjem mateřského mléka. Nebojte se miminko uklidnit nebo uspat na prsu. Od toho ta prsa máme :).

Je v pořádku nabídnout miminku prso na jakékoliv trápení jako volbu číslo jedna. Větší děti – cca od 1 roku zpracovávají při kojení všechny fyzické i psychické bolístky. Časem, během několika let, se naučí s nepříjemnými situacemi vyrovnávat jinak, bez prsu. A potom se odstaví. Sebevědomé, s pocitem, že jsou milované.

Společné spaní

Spaní v blízkosti miminka je fyziologická záležitost. Všichni savci spí společně se svými mláďaty. Je to z toho důvodu, aby matka chránila bezbranné mládě a měla vše pod kontrolou. Jen člověk, vlivem pokrouceného pojetí výchovy, kdy je snaha o co největší nezávislost dětí ihned po narození, se snaží dítě udržet během spaní separované od maminky.

Společné spaní je zároveň pro děti prospěšné i z fyzického hlediska. Díky blízkosti maminky mají lepší fyziologické funkce – dech, tep, krevní tlak a tělesnou teplotu. Dítě, které spí společně s mámou neupadne do hlubokého spánku, který je rizikem pro SIDS (syndrom náhlého úmrtí kojence). Zároveň se miminko častěji budí na kojení a sání samo o sobě pomáhá mozek během spánku udržovat v aktivitě. Společné spaní je tedy spolu s kojením prevence SIDS.

Společné spaní napomáhá také úspěšnému kojení. Hladina prolaktinu (hormon, který v těle ženy „tvoří“ mléko) je nejvyšší kolem 2. hodiny ranní. V noci se tedy tvoří nejvíce mléka. Tím, že se miminko budí při společném spaní podle svých potřeb, vypije i více mléka. Dobře prospívá a přibírá. Někdy mají děti období, kdy se během dne kojí méně a dohánějí to v noci. I proto je společné spaní důležité.

Spaní s děťátkem je také velmi praktické. Matka zaregistruje každé zavrtění miminka a hned mu může v poloze vleže nabídnout prso (na kojící polohy se můžete podívat zde). Nemusí vstávat a vytahovat miminko z postýlky. Nevzbudí se úplně a během kojení podřimuje. Ráno je lépe vyspaná.

Zásady společného spaní

• Rodiče nejsou pod vlivem alkoholu, drog nebo léků na spaní.
• Rodiče v místnosti nekouří.
• Rodiče nejsou nadměrně obézní.
• V posteli nejsou přítomni domácí mazlíčci nebo další děti.
• V posteli nejsou plyšáci, nadměrné množství polštářů, dek a jiných lůžkovin.
• Kraj postele je zabezpečen, aby miminko nespadlo. (TIP: mrkněte na zábrany na postel Monkey Mum nebo Zopa. Více tipů, jak zabezpečit kraj postele naleznete v tomto článku: Zábrana na postel)
• Miminko spinká spíše na kraji, nikoliv uprostřed rodičů.
• Rodiče nespí s miminkem na gauči nebo křesle – kdekoliv, odkud by miminko mohlo spadnout.
• Dítě spí na zádech.

Uvidíte, že si společné spaní časem oblíbíte. Blízkost v noci s vaším děťátkem prohloubí pocity zamilovanosti k němu. Nebude to trvat navždy. Až bude připravené a dozrálé, vaši postel opustí :).

Pozor na „cvičitele“ dětí

„Nenos ho, rozmazlíš ho.“ „Nech ho vyřvat, potrénuje si plíce.“ „Neber si ho do postele, jinak se ho nezbavíš.“ „On tak řve? To je ale rozmazlený.“ „Ty ho furt kojíš? To sis ho dobře naučila.“ „Už by měl mít režim.“ „Nech ho chvíli plakat. Musí si zvyknout, že nepřiběhneš, kdykoliv zabrečí.“ …

Tyto a mnohé další věty, které jistě znáte, mají za cíl nastavit dítěti přísnou výchovu od malička. Lidé, které je s oblibou pronášejí, mají strach, aby z dítěte nevyrostl rozmazlený fracek. Pravdou ovšem je, že malé miminko nelze rozmazlit. Ani větší dítě nelze rozmazlit láskou, pozorností a doteky. Naopak, tímto přístupem dítě zlomíme. Možná bude „hodné“ nebo bude „dobře“ spinkat. Určitě ale nebude šťastné. Čím pevnější základy vztahu si s dítětem vybudujeme v prvních měsících a letech, tím větší důvěru k nám bude mít v pozdějším životě. Tím více bude vědět, že svět je krásné místo, protože jej mají maminka a táta moc rádi. Jednou, až bude dospělé, bude schopno navazovat kvalitní vztahy bez komplexu méněcennosti a žárlivosti. Bude se vědomo své hodnoty.

Nastavení hranic

Rozmazlit můžeme dítě jinými věcmi. Například kupováním velkého množství hraček, pouštěním televize, mobilu, nedostatkem naší pozornosti nebo špatně nastavenými vnitřními hranicemi, kdy dítěti dovolíme naprosto vše jen proto, že se bojíme jeho emocí. Dítě potřebuje mít v rodiči oporu. Musí cítit, že rodič je parťák, ale zároveň respektovat jeho NE. Kontaktní rodičovství není výchova bez hranic. Je to přístup k dětem s laskavým nastavením hranic a respektováním vývojových milníků dítěte.

Pokud se snažíme hranice s dítětem nastavit silou a mocí, tělesnými tresty a lží, dítě se od nás naučí tento styl komunikace. Pak se může stát, že bude ve školce bít spolužáky nebo nám bude lhát.

Děti se nejvíc učí pozorováním nás dospělých. Jak se chováme my k nim, tak se budou chovat oni k nám a dalším lidem.

Závěrem…

V knize Kontaktní rodičovství naleznete spoustu praktických tipů ohledně přístupu k miminku a výchovy dětí. Kniha je velmi čtivá a podněcuje v člověku lásku k jeho dítěti (alespoň já jsem od čtení pořád odbíhala dávat mému synovi pusinky :)). Doporučuji všema deseti.

Kontaktní rodičovství je krásná cesta, na kterou se vydáte společně s vaším děťátkem. Ano, je náročná, ale na jejím konci čeká šťastné dítě a spokojení rodiče. ♥